Životopis Kleopatry v češtině

 Kleopatra, Řek: „Slavná ve svém otci“ v plném znění Cleopatra VII Thea Philopator

        (Kleopatra, bohyně milující otce)

        (narozen 70/69 př.nl – zemřel 30. srpna př.nl, Alexandrie)

        Egyptská královna, známá v historii i dramatu jako milenka Julia Caesara a později jako manželka Marka Antonia.

        Stala se královnou po smrti svého otce Ptolemaia XII. v roce 51 př. n. l. a vládla postupně se svými dvěma bratry Ptolemaiem XIII. (51–47) a Ptolemaiem XIV. (47–44) a jejím synem Ptolemaiem XV Caesarem (44–30).  Poté, co římská vojska Octaviana (budoucího císaře Augusta) porazila své spojené síly,

        Antonius a Kleopatra spáchali sebevraždu a Egypt se dostal pod římskou nadvládu.

        Kleopatra aktivně ovlivňovala římskou politiku v klíčovém období a stala se, jako žádná jiná žena starověku, prototypem romantické femme fatale.

        NAROZENO-70 př. n. l. NEBO 69 př. n. l

        ZEMŘEL-60 BCE

        RODINNÍ ČLENOVÉ- Manžel MARK ANTONY,

        Syn-PTOLEMY PHILA DELPHUS

        Kleopatra, dcera krále Ptolemaia XII. Auletes, byla předurčena stát se poslední královnou makedonské dynastie, která vládla Egyptu mezi smrtí Alexandra Velikého v roce 323 př. nl a jeho anexií Římem v roce 30 př. n. l.

        Linie byla založena Alexandrovým generálem Ptolemaiem, který se stal egyptským králem Ptolemaiem I. Soterem.

        Kleopatra byla makedonského původu a měla jen málo, pokud vůbec nějakou egyptskou krev, i když klasický autor Plutarchos napsal, že ona jediná ze svého domu si dala tu práci, aby se naučila egyptsky, a z politických důvodů se stylizovala jako nová Isis, což je titul, který odlišuje  od dřívější ptolemaiovské královny Kleopatry III., která také tvrdila, že je žijícím ztělesněním bohyně Isis.

        Portréty Kleopatry ukazují spíše živou než krásnou tvář, s citlivými ústy, pevnou bradou, tekutýma očima, širokým čelem a výrazným nosem.

        Když Ptolemaios XII. zemřel v roce 51 př. n. l., přešel trůn na jeho mladého syna Ptolemaia XIII. a dceru Kleopatru VII.  Je pravděpodobné, ale není prokázáno, že se ti dva vzali brzy po smrti svého otce.

        Dominantní vládkyní se stala 18letá Kleopatra, starší než její bratr asi o osm let.  Důkazy ukazují, že první dekret, ve kterém Ptolemaiovo jméno předchází Kleopatřino, bylo v říjnu 50 př.  Brzy poté byla Kleopatra nucena uprchnout z Egypta do Sýrie, kde shromáždila armádu a v roce 48 př. n. l. se vrátila čelit svému bratrovi v Pelusiu na východní hranici Egypta.

        Vražda římského generála Pompeia, který hledal útočiště před Ptolemaiem XIII. v Pelusiu, a příchod Julia Caesara přinesly dočasný mír.

        Kleopatra si uvědomila, že potřebuje římskou podporu, nebo přesněji Caesarovu podporu, má-li znovu získat svůj trůn.  Každý se rozhodl využít toho druhého.

        Caesar hledal peníze na splacení dluhů, které nadělal Kleopatřin otec Auletes, když se snažil udržet svůj trůn.  Kleopatra byla odhodlána udržet si svůj trůn a pokud možno obnovit slávu prvních Ptolemaiovců a obnovit co nejvíce jejich panství, které zahrnovalo jižní Sýrii a Palestinu.

        Caesar a Kleopatra se stali milenci a zimu strávili v obležení v Alexandrii.  Následující jaro dorazily římské posily a Ptolemaios XIII. uprchl a utopil se v Nilu.  Kleopatra, nyní provdaná za svého bratra Ptolemaia XIV., byla navrácena na svůj trůn.

        V červnu 47 př. nl porodila Ptolemaia Caesara (známého lidem v Alexandrii jako Caesarion nebo „malý Caesar“).  Zda byl Caesar otcem Caesariona, jak jeho jméno napovídá, nelze nyní zjistit.

        Caesarovi trvalo dva roky, než uhasil poslední plameny pompejské opozice.  Jakmile se v roce 46 př. n. l. vrátil do Říma, slavil čtyřdenní triumf    ceremoniál na počest generála po jeho vítězství nad cizím nepřítelem – ve kterém byla defilována Arsinoe, Kleopatřina mladší a nepřátelská sestra.

        Kleopatra absolvovala alespoň jednu státní návštěvu Říma v doprovodu svého manžela-bratra a syna.  Byla ubytována v Caesarově soukromé vile za řekou Tiberou a mohla být přítomna, aby byla svědkem zasvěcení své zlaté sochy v chrámu Venuše Genetrix, předchůdkyně juliánské rodiny, do níž Caesar patřil.  Kleopatra byla v Římě, když byl Caesar zavražděn v roce 44 př.nl.

        Brzy po jejím návratu do Alexandrie, v roce 44 př. n. l., zemřel Kleopatřin vládce Ptolemaios XIV.  Kleopatra nyní vládla se svým malým synem Ptolemaiem XV Caesarem.

        Když byli v bitvě u Filip v roce 42 př. n. l. Caesarovi vrazi poraženi, Mark Antony se stal zjevným dědicem Caesarovy autority – nebo to tak alespoň vypadalo, protože Caesarův prasynovec a osobní dědic Octavianus byl jen nemocný chlapec.

        Antonius, nyní správce východních území Říma, poslal pro Kleopatru, aby mohla vysvětlit svou roli v následcích Caesarovy vraždy.

        Vydala se do Tarsu v Malé Asii nabitá dárky, protože svůj odjezd odložila, aby zvýšila Antonyho očekávání.

        Do města vstoupila plavbou po řece Cydnus na člunu, oblečená do hábitu nové Isis.

        Antonius, který se postavil na roveň bohu Dionýsovi, byl uchvácen.  Antonius zapomněl na svou ženu Fulvii, která se v Itálii ze všech sil snažila udržet zájmy svého manžela proti rostoucí hrozbě mladého Octaviana, a vrátil se do Alexandrie, kde s Kleopatrou zacházel nikoli jako s „chráněným“ panovníkem, ale jako s nezávislým panovníkem.

        V Alexandrii vytvořili Kleopatra a Antonius společnost „nenapodobitelných jater“, jejíž členové žili to, co někteří historici vykládají jako život zhýralosti a pošetilosti a jiní to vykládají jako životy zasvěcené kultu mystického boha Dionýsa.

        V roce 40 př. n. l. Kleopatra porodila dvojčata, která pojmenovala Alexander Helios a Kleopatra Selene.  Antonius již opustil Alexandrii, aby se vrátil do Itálie, kde byl nucen uzavřít dočasnou dohodu s Octavianem.

        V rámci této dohody se oženil s Octavianovou sestrou Octavií (Fulvia zemřela).  O tři roky později byl Antony přesvědčen, že on a Octavian se nikdy nemohou dohodnout.

        Jeho svatba s Octavií byla nyní irelevantní, vrátil se na východ a shledal se s Kleopatrou.  Antonius potřeboval Kleopatřinu finanční podporu pro své odložené parthské tažení na oplátku Kleopatra požadovala návrat velké části egyptské východní říše, včetně velkých částí Sýrie a Libanonu a dokonce i bohatých balzámových hájů Jericha.

     

        Parthská kampaň byla nákladným neúspěchem, stejně jako dočasné dobytí Arménie.  Přesto v roce 34 př. n. l. Antonius slavil triumfální návrat do Alexandrie.

        Poté následovala oslava známá jako „dary Alexandrie“.  Davy se hrnuly do tělocvičny, aby viděly Kleopatru a Antonia sedící na zlatých trůnech na stříbrné plošině a jejich děti sedící na o něco nižších trůnech vedle nich.  Antonius prohlásil Caesariona za Caesarova syna – a tím odsunul Octaviana, který byl Caesarem adoptován jako jeho syn a dědic, do právní nelegitimnosti.

        Kleopatra byla oslavována jako královna králů, Caesarion jako král králů.  Alexander Helios získal Arménii a území za Eufratem, jeho mladší bratr Ptolemaios země na západ od ní.  Sestra chlapců, Kleopatra Selene, měla být vládkyní Kyrény.  Octavianovi, který to sledoval z Říma, bylo jasné, že Antonius zamýšlel, aby jeho širší rodina vládla civilizovanému světu.  Propukla propagandistická válka.  Octavianus se zmocnil Antoniovy vůle (nebo toho, co prohlašoval za Antoniovu vůli) z chrámu vestálských panen, jimž byla svěřena, a zjevil římskému lidu, že Antonius nejen že daroval římský majetek cizí ženě, ale měl v úmyslu  být pohřben vedle ní v Egyptě.

        Rychle se rozšířila pověst, že Antonius také zamýšlí přenést hlavní město z Říma do Alexandrie.

        Antonius a Kleopatra strávili zimu 32–31 před naším letopočtem v Řecku.  Římský senát zbavil Antonia jeho budoucího konzulátu na následující rok a poté vyhlásil válku Kleopatře.  Námořní bitva u Actia, ve které Octavianus čelil spojeným silám Antonia a Kleopatry 2. září 31 př. n. l., byla pro Egypťany katastrofou.  Antonius a Kleopatra uprchli do Egypta a Kleopatra se stáhla do svého mauzolea, když Antony odešel bojovat do své poslední bitvy.  Když Antony obdržel falešnou zprávu, že Kleopatra zemřela, padl na svůj meč.  V posledním přemíru oddanosti se nechal odnést na Kleopatřino útočiště a tam zemřel poté, co ji vyzval, aby se s Octavianem usmířila.

       Kleopatra pohřbila Antonia a poté spáchala sebevraždu.  Způsob její smrti je nejistý, ačkoli klasičtí spisovatelé dospěli k názoru, že se zabila pomocí aspa, symbolu božské královské hodnosti.  Bylo jí 39 let a byla královnou 22 let a Antonyho partnerkou 11. Byli pohřbeni společně, jak si oba přáli, a spolu s nimi byla pohřbena i Římská republika.