Mojžíšův životopis v češtině

 Mojžíš (kolem roku 1400 př. n. l.) je považován za jednoho z nejvýznamnějších náboženských vůdců světových dějin.  Náboženství judaismu, křesťanství, islámu a Bahai ho prohlašují za významného Božího proroka a zakladatele monoteistické víry.

   Příběh o Mojžíšovi je vyprávěn v biblických knihách Exodus, Leviticus, Deuteronomium a Numeri, ale stále je zmiňován v celé Bibli a je prorokem nejčastěji citovaným v Novém zákoně.

   V Koránu také hraje důležitou roli a je opět nejčastěji citovanou náboženskou postavou, která je zmíněna 115krát na rozdíl od Mohameda, který je v textu zmíněn jménem pouze čtyřikrát.  Stejně jako v Bibli je v Koránu Mojžíš postava, která střídavě představuje božské nebo lidské chápání.

   Mojžíš je nejlépe známý z příběhu v biblické Knize Exodus a Koránu jako zákonodárce, který se setkal s Bohem tváří v tvář na hoře Sinaj, aby přijal deset přikázání poté, co vyvedl svůj lid, Hebrejce, z otroctví v Egyptě a do Egypta.  „zaslíbená země“ Kanaán Příběh o hebrejském exodu z Egypta se nachází pouze v Penteteuchu, prvních pěti knihách Bible, a v Koránu, který byl sepsán později.

   Žádné jiné starověké zdroje tento příběh nepotvrzují a žádný archeologický důkaz ho nepodporuje.  To vedlo mnoho učenců k závěru, že Mojžíš byl legendární postavou a příběh Exodus je kulturní mýtus.

   Egyptský historik Manetho (3. století př. n. l.) však vypráví příběh egyptského kněze jménem Osarsiph, který vedl skupinu malomocných ve vzpouře proti přání krále, který chtěl, aby byli vyhnáni.  Osarsiph, tvrdí Manetho, odmítl polyteismus egyptského náboženství ve prospěch monoteistického chápání a změnil své jméno na Mojžíš, což znamená „dítě...“ a obvykle se používá ve spojení se jménem boha (Ramesse by byl Ra-Moses, syn  Ra, například).  Zdálo by se, že Osarsiph by ke svému jménu nepřipojil žádné boží jméno, protože se považoval za syna živého boha, který neměl žádné jméno, které by lidské bytosti mohly – nebo by měly – vyslovit.

   Manethov příběh o Osarsifovi/Mojžíšovi vypráví historik Flavius ​​Josephus (asi 37-100 n. l.), který Manethov příběh obšírně citoval ve své vlastní práci.  Římský historik Tacitus (asi 56-117 n. l.) vypráví podobný příběh o muži jménem Mojžíš, který se stane vůdcem kolonie egyptských malomocných.

   To vedlo řadu spisovatelů a učenců (mezi nimi Sigmund Freud a Joseph Campbell) k tvrzení, že Mojžíš z Bible nebyl Hebrejec, který byl vychován v egyptském paláci, ale egyptský kněz, který vedl náboženskou revoluci k zavedení monoteismu.

   Tato teorie úzce spojuje Mojžíše s faraonem Achnatonem (1353-1336 př. n. l.), který v pátém roce své vlády založil svou vlastní monoteistickou víru v boha Atona, na rozdíl od jakéhokoli jiného boha a mocnějšího než všichni ostatní.

   Achnatonův monoteismus se mohl zrodit ze skutečného náboženského popudu nebo mohl být reakcí proti kněžím boha Amona, kteří zbohatli téměř stejně bohatě a mocně jako trůn.  Zavedením monoteismu a zákazem všech starých egyptských bohů Achnaton účinně eliminoval jakoukoli hrozbu pro korunu ze strany kněžství.

   Teorie prosazovaná Campbellem a dalšími (v tomto navazující na Mojžíše a monoteismus Sigmunda Freuda) je, že Mojžíš byl knězem Achnatona, který po Achnatonově smrti vyvedl podobně smýšlející následovníky z Egypta, když jeho syn Tutanchamon (asi 1336-1327 př. n. l.)  , obnovil staré bohy a praktiky.  Ještě jiní učenci přirovnávají Mojžíše k samotnému Achnatonovi a vidí příběh Exodus jako mytologické ztvárnění Achnatonova poctivého pokusu o náboženskou reformu.

   O Mojžíšovi se zmiňuje řada klasických spisovatelů, kteří všichni čerpají z příběhů známých v Bibli nebo dřívějších spisovatelů.  Mohl to být mytologická postava, která si vzala svůj vlastní život, když byl její příběh vyprávěn znovu a znovu, nebo to mohla být skutečná osoba, které byly připisovány magické nebo nadpřirozené události nebo mohly být přesně takové, jak je zobrazen v  rané knihy Bible a Koránu.

   Datovat Mojžíšův život a přesné datum Exodu je obtížné a je vždy založeno na výkladech Knihy Exodus ve spojení s jinými knihami Bible, a proto jsou vždy spekulativní.  Je zcela možné, že příběh Exodus napsal hebrejský písař žijící v Kanaánu, který si přál jasně rozlišit mezi svým lidem a staršími osadami Amorejců v této oblasti.

   Příběh o Božím vyvoleném lidu, který vedl jeho služebník Mojžíš do země, kterou jim Bůh slíbil, by tomuto účelu dobře posloužil.

   Kniha Exodus (napsaná kolem roku 600 př. n. l.) navazuje na vyprávění v Knize Genesis (kapitoly 37-50) o Josefovi, synovi Jákobova, který byl svými žárlivými nevlastními bratry prodán do otroctví a v roce  Egypt.

   Joseph byl zběhlý v chápání snů a přesně vyložil králův sen, který předpovídal nadcházející hladomor.  Byl pověřen přípravou Egypta na hladomor, uspěl skvěle a přivedl svou rodinu do Egypta.  Kniha Exodus začíná tím, že hebrejští potomci Josefa se v egyptské zemi stávají stále početnějšími, takže je faraon ve strachu, že by se mohli chopit moci, zotročil.

   Mojžíš vstupuje do příběhu ve druhé kapitole knihy poté, co nejmenovaný faraon, stále znepokojený rostoucí populací Izraelitů, nařídil, že každé mužské dítě musí být zabito.  Mojžíšova matka ho tři měsíce ukrývá, ale pak ho ze strachu, že bude odhalen a zabit, vloží do papyrusového koše, potaženého bitumenem a smolou, a se svou sestrou, která na něj dohlíží, jej uloží do rákosí u Nilu.

   Košík plave dolů k místu, kde se koupe faraonova dcera a její sluhové, a je objeven.  Dítě je odňato z řeky princeznou, která mu říká „Mojžíš“ a tvrdí, že si jméno vybrala, protože ho „vytáhla z vody“ (Exodus 2:10), což znamená, že „Mojžíš“ znamená „kreslit“.  ven".

   Tato etymologie jména byla sporná, protože, jak bylo uvedeno, „Mojžíš“ v egyptštině znamenalo „dítě“.  Objeví se Mojžíšova sestra, která na něj stále dohlíží, a navrhuje, aby přivedla hebrejskou ženu, aby kojila nemluvně, a tak přivede svou matku, která se alespoň zpočátku shledá se svým synem.

   Mojžíš vyrůstá v egyptském paláci, dokud jednoho dne neuvidí Egypťana, jak bije hebrejského otroka, zabije ho a jeho tělo zahrabe do písku.  Druhý den, když je opět mezi lidmi, vidí dva Hebrejce, jak se perou, a odtrhne je od sebe a ptá se, jaký je problém.  Jeden z nich odpovídá dotazem, zda je plánuje zabít jako Egypťana.  Mojžíš si pak uvědomí, že jeho zločin se stal známým, a prchá z Egypta do Midianu.

   V zemi Midian zachrání dcery velekněze (pojmenovaného Reuel v Exodus 2 a Jethro poté), který mu dá svou dceru Zipporu za manželku.  Mojžíš žije v Midianu jako pastýř, dokud jednoho dne nenarazí na keř, který hoří ohněm, ale není pohlcen.  Oheň je anděl Boží, který přináší Mojžíšovi zprávu, že by se měl vrátit do Egypta, aby osvobodil svůj lid.  Mojžíše to nezajímá a bez obalu říká Bohu: "Pošli prosím někoho jiného" (Exodus 4:13).

   Bůh nemá náladu na to, aby byl zpochybňován ohledně své volby, a dává jasně najevo, že Mojžíš se vrátí do Egypta.  Ujišťuje ho, že bude vše v pořádku a že mu pomůže mluvit jeho bratr Áron a nadpřirozené síly, které mu umožní přesvědčit faraona, že mluví za Boha.  V pasáži, která již dlouho znepokojuje vykladače knihy, také říká Mojžíšovi, že „zatvrdí faraonovo srdce“ proti přijetí poselství a propuštění lidu ve stejnou dobu, že chce, aby faraon přijal poselství a propustil svůj lid.  .

   Mojžíš se vrací do Egypta a jak Bůh slíbil, faraonovo srdce je proti němu zatvrzelé.  Mojžíš a Áron soutěží s egyptskými kněžími ve snaze ukázat, čí bůh je větší, ale faraona to nezaujme.  Poté, co sérii deseti ran zničí zemi a nakonec zabije prvorozené Egypťany, je Hebrejcům dovoleno odejít a jak Bůh nařídil, odnesou si s sebou z Egypta obrovské množství pokladů.

   Když však odešli, faraon si to rozmyslí a pošle svou armádu vozů pronásledovat.  V jedné z nejznámějších pasáží z Bible Mojžíš rozděluje Rudé moře, aby jeho lid mohl přejít, a poté uzavře vody nad pronásledující egyptskou armádou a utopí je.  Vede svůj lid dál podle dvou znamení, která Bůh poskytuje: oblakový sloup ve dne a ohnivý sloup v noci.

   Na hoře Sinaj Mojžíš nechává dole svůj lid, aby vystoupil a setkal se s Bohem tváří v tvář;  zde přijímá Desatero přikázání, Boží zákony pro svůj lid.

   Na hoře Mojžíš dostává zákon a také pokyny pro archu smlouvy a svatostánek, ve kterém bude Boží přítomnost mezi lidmi.  Dole se jeho následovníci začali bát, že je mrtvý, a beznadějně požádali Aarona, aby z nich udělal modlu, kterou mohou uctívat a žádat o pomoc.  Aaron roztaví poklady, které si odnesli z Egypta, v ohni, aby vytvořil zlaté tele.  Na hoře Bůh vidí, co Hebrejci dělají, a říká Mojžíšovi, aby se vrátil a jednal se svým lidem.

   Když se vrátí z hory a uvidí svůj lid uctívat modlu, rozzuří se a zničí desky Desatera.  Volá na svou stranu všechny, kteří zůstali věrní Bohu, včetně Árona, a přikazuje zabít své sousedy, přátele a bratry, kteří přinutili Aarona, aby jim vyrobil modlu.

   Exodus 32:27-28 popisuje scénu a tvrdí, že „asi tři tisíce lidí“ zabili Mojžíšovi Levité.  Poté Bůh říká Mojžíšovi, že už nebude lidi doprovázet, protože jsou to „lidé s tvrdou šíjí“, a kdyby s nimi cestoval dál, nakonec by je z frustrace zabil.

   Mojžíš a starší pak uzavřou smlouvu s Bohem, podle níž bude jejich jediným bohem a oni budou jeho vyvoleným lidem.  Bude s nimi osobně cestovat jako božská přítomnost, aby je vedl a utěšil.  Bůh píše Desatero přikázání na nové desky, které mu Mojžíš vyřezává a ty jsou umístěny v arše smlouvy a archa je umístěna ve svatostánku, propracovaném stanu.

   Bůh dále přikazuje, aby byl vyroben svícen z ryzího zlata a stůl z akáciového dřeva a aby byly umístěny před jeho přítomnost ve svatostánku pro přijímání obětí, určuje nádvoří, které má být pro svatostánek vytvořeno, a nastiňuje přijatelné oběti a různé hříchy, kterých se je třeba vyvarovat a  odčinit.

   Lidé už nebudou muset zpochybňovat jeho existenci nebo si lámat hlavu nad tím, co chce, protože mezi Desaterem a ostatními pokyny je vše zcela jasné a navíc budou vědět, že je mezi nimi ve svatostánku.

   I s Bohem ve svém středu však lidé stále pochybují a stále se bojí a stále pochybují, a tak je nařízeno, že tato generace bude bloudit pouští, dokud nezemře;  příští generace bude ta, která uvidí zaslíbenou zemi.

   Mojžíš pak vede svůj lid pouští čtyřicet let, dokud se to nesplní a mladší generace dosáhne zaslíbené země Kanaán.  Sám Mojžíš tam nesmí vstoupit, pouze se na něj podívat zpoza řeky Jordán.

   Zemře a je pohřben v neoznačeném hrobě na hoře Nebo a vedení se ujímá jeho zástupce, Joshua, syn Nun.

   Mojžíšovy zkoušky a výzvy jako prostředník mezi jeho lidem a Bohem, stejně jako jeho zákony, jsou uvedeny v knihách Numeri, Leviticus a Deuteronomium, které spolu s Genesis a Exodus tvoří prvních pět knih Bible, které tradičně  jsou připisovány samotnému Mojžíšovi jako autorovi.